Jak správně vytvořit dotazník

19.7. 2016 Jakub Vlček 2681x

Průzkum formou dotazníkového šetření je pravděpodobně nejrozšířenější formou zjišťování názorů, ať už zákazníků, obchodních partnerů nebo veřejnosti.

Mnoho společností a subjektů se do sběru dat pomocí dotazníku pouští na vlastní pěst. Sekretářka napíše otázky, vytiskne, nebo zadá do online formuláře a dotazník je na světě. Aby však byl sběr dat efektivní a získané informace pravdivé, je i při tvorbě dotazníku nezbytné dodržovat určitá pravidla.

Prvním krokem k úspěchu je vytvořit dotazník tak, aby upoutal pozornost dotazovaného. Jazyk dotazníku musí být srozumitelný cílové skupině. Může to znít jako samozřejmost, ale pokud zjistíte, že vaši zákazníci nerozumí některým otázkám, můžete sesbíraná data zahodit. Důležitá je také dobrá orientace v dotazníku. S tím souvisí formální úprava a grafická úprava. Sázejte spíše na jednoduchost a nezapomeňte dát dotazovanému dostatek možností odpovědí, aby mohl opravdu vyjádřit svůj názor.

Velkým strašákem pro dotazovaného bývá délka dotazníku. Při zákaznickém průzkumu je zpravidla dobré držet se maximální délky dvou stran A4 při tištěném dotazníku. Tomu odpovídá zhruba 15 standardních otázek s uzavřenými odpovědmi (tedy s možnostmi odpovědi a), b) c)…). Pokud je dotazník delší, dochází ke ztrátě koncentrace dotazovaného a tím ztrácejí na kvalitě i získané informace (prostě tam něco odkroužkuje, ať už to má za sebou). S délkou dotazníku mívají často problém i velké společnosti ve svých online průzkumech. Na jednu stranu je logické, že chtějí získat co nejvíce informací, jejich kvalita ovšem potom bývá dost špatná.

Nejvíce opomíjenou částí dotazníku bývá sestavení správného pořadí otázek. Právě to má výrazný vliv na pozornost dotazovaného a na kvalitu dotazníku. V případě, že správně seřadíte otázky, dostane dotazník ‚‚spád’’ (logickou strukturu) a tím se výrazně zvyšuje relevance výsledků.

Jako první je dobré zvolit úvodní otázky. Tyto otázky by měly v dotazovaném vzbudit důvěru, dát mu jistotu, že dotazník zvládne vyplnit (měly by být jednoduché) a že mu nezabere mnoho času.

Dále následují filtrační otázky. Pomocí filtračních otázek si ověříte, zda je dotazovaný opravdu vaší cílovou skupinou a má smysl, aby dotazník dále vyplňoval. Jsou umístěny na začátku dotazníku proto, abyste rovnou vyřadili dotazované, od kterých nejste schopni získat požadované informace.

Po získání důvěry dotazovaného a vyfiltrování cílové skupiny je možné přistoupit k hlavní části dotazníku – podstatě problému – tedy tématickým otázkám. Nejprve je vhodné zařadit obecnější otázky typu. ‚‚Jaké značky pracích prášků si vybavíte?’’ a na ty navazovat specifickými otázkami. Správnou strukturou otázek od obecnějších ke specifickým uvedete dotazovaného ‚‚do děje’’ a pomůžete mu se správně zorientovat.

V pokročilé fázi dotazníku můžeme přistoupit i k citlivějším otázkám (negativním, konfliktním apod.), na které by dotázaný nebyl ochoten v předchozích částech odpovědět. Nyní však už dotazníku věnoval určitý čas a je téměř na konci. Podobné otázky tak spíše akceptuje.

Poslední částí dotazníku jsou tzv. identifikační otázky (ty mohou být v určitých případech umístěny i na úplném začátku, ovšem vhodnější je jejich umístění právě na konci dotazníku). Identifikační otázky mají zpravidla formou uzavřených otázek s variantami odpovědí a slouží k základnímu třídění dotazovaných. Tedy např. věk, pohlaví, příjem – zde často bývá problém ze strany dotázaných s odpovědí, geografické určení, vzdělání apod.

V ideálním případě by měl dotazník tvořit logický celek – uzavřené téma. Dotazovaný tak bude mít po vyplnění pocit ukončení zkoumaného tématu a psychologicky dobrý pocit.

Pro lepší představu o struktuře dotazníku se můžete podívat na tento dotazník z výzkumu známosti turistické oblasti, který vám může posloužit jako příklad.

Samozřejmostí před předložením dotazníků dotazovaným a ostrým sběrem dat je jeho testování. Dotazník předložíte malé části vaší cílové skupiny a ověříte si tak jeho kvalitu, případně provedete potřebné úpravy.

Komentáře